Černý prach
Černý prach je bezpochyby nejstarší známou výbušninou. Stále se však využívá pro své charakteristické vlastnosti, které jen stěží nahradí nějaká jiná výbušnina. Je nejslabší výbušninou, řadí se mezi střeliviny a prakticky leží na hranici mezi hořlavinami a výbušninami. Rychlost hoření je závislá na jemnosti zrn, stupni promýchání a hustotě prachu (čím je prach jemnější, lépe promíchaný a volněji rozptýlený, tím hoří rychleji). Lisovaný černý prach hoří pomaleji a volně rozptýlený rychleji. Zapálením za výsokého tlaku, nebo při rozptýlení jemného prachu přechází hoření ve výbuch. Roznětem pomocí rozbušky exploduje i volně sypaný. Maximální rychlost šíření výbušného rozkladu je 340m/s.
Z hlediska amatérské výroby jde o velmi vhodnou látku, jejíž příprava je jednoduchá a bezpečná (ikdyž zase jen v rozumném množství - černý prach je velice citlivý ke tření a statickým výbojům, takže ve větším množství je jeho výroba větším rizikem než příprava nejsilnějších trhavin. Ostatně průmyslová výroba prachu je jednou z nejnebezpečnějších).
Složení:
Dusičnan draselný
Síra
Dřevěné uhlí Vojenský
74-75%
10-11%
14-16% Trhací
60-70%
13-18%
15-22% Standart
75%
10%
15%
Výroba:
Upozornění:
Následující informace jsou určeny pouze pro studijní a informativní účely. Výroba černého prachu by mohla být kvalifikována jako trestný čin nedovoleného ozbrojování, případně i obecného ohrožení.
Při míchání dusičnanu, síry a uhlí používáme dřevěné náčiní, prach nesmíme míchat kovovými předměty. Hotový prach, neuchováváme v kovových obalech (nebezpečí vykřesnutí jiskry) ani plastových nádobácha (statická elektřina). Při výrobě používejte pokud možno nádoby z netečných materiálů (sklo, keramika). Než se pustíte do výroby většího množství, ověřte správnou interpretaci postupu výrobou malé, relativně neškodné dávky. Bez rizika tím získáte cenné zkušenosti a vyvarujete se nebezpečných nehod.
Postup:
Odděleně rozmělněte dusičnan draselný (KNO3, neboli ledek draselný), síru a uhlí. K mletí můžete použít třecí misku, ale zdaleka nejlepší a nejrychlejší je mletí v elektrickém mlýnku, nebo výkonném mixéru (mletí uhlí provádějte někde venku, jinak všechno okolo zasviníte). Složky by měly být co nejjemnější (jemnost jako polohrubá mouka je dostačující). Rozmleté složky smíchejte v daném poměru. Užijte dřevěnou nádobku uzavřenou víkem tak, aby se prach nemohl vysypat. Intenzívně protřepávejte dokud prach nebude dobře promísený a stejnojměrně zbarven do šedo-černé barvy. Jednotlivé složky v žádném případě nemícháme pomocí mixéru apod.
Získali jsme tzv. prachovou moučku ("Meal powder"). Od skutečného černého prachu se odlišuje kvalitou promísení a prolnutí složek. Zákonitě má i menší rychlostí hoření (přibližně dvounásobně). Skutečný černý prach připravíte zvlhčením této směsy cca 10% vody, důkladným promísením, vysušením a opětovným rozemíláním. Zvýšení rychlosti hoření lze dosáhnout také speciální úpravou dřevěného uhlí - kusy dřevěného uhlí se vloží do nádoby s vroucí vodou a vaří 1 hodinu. Uhlí se zfiltruje a vysuší, načež se použije obvyklým způsobem.
Teorie hoření černého prachu:
Již v dávné minulosti se lidé pokoušeli vysvětlit, proč tři nevýbušné látky - ledek draselný, uhlí a síra - tvoří smíšením výbušnou směs. Nedovedli si také vysvětlit, proč dvousložkové směsi dusičnanu draselného s dřevným uhlím nebo se sírou nevybuchují nebo vybuchují jen slabě. Vysvětlení problému bylo tím nesnadnější, že zde docházelo k reakci v tuhé fázi. Hoření černého prachu se snažili vysvětlit mnozí vynikající učenci. Zpravidla se pokoušely analyzovat výbuchové zplodiny černého prachu a stanovit chemickou rovnici jeho rozkladu. Postupem času se ukázalo, že složení výbuchových zplodin je značně proměnlivé a závisí na podmínkách, za nichž dochází k výbuchu prachu. Časem se přesto podařilo přijít této záhadě na kloub. Dnes tedy víme, že reakce v černém prachu začíná nad bodem tání síry (asi při 150°C) reakcí mezi vodíkem, obsaženým v uhlí, a sírou. V této fázi vzniká sirovodík, který reaguje při teplotě 285 - 290°C s dusičnanem draselným za vzniku K2SO4. Při tom se uvolňuje větší množství tepla a KNO3 taje. To je důležitý moment, protože roztavený ledek reaguje s roztavenou sírou a s uhlíkem. Reakce probíhá tím snadněji, čím nižší je bod tání ledku. Prach s přídavkem NaNO3 (bod tání 313°C) se tedy vznítí a hoří snadněji než směs obsahující pouze KNO3 (bod tání 340°C). Ještě snadněji se zapaluje černý prach, ve kterém se používá směsi dusičnanu draselného s dusičnanem sodným protože eutektická směs KNO3 + NaNO3 taje již při teplotě kolem 220°C.
Vlastnosti a použití:
Základní typy prachů se používají k přípravě ohňostrojů (zde je právě vhodná námi vyrobená prachová moučka), dělobuchů a zápalných směsí. Noční výbuch černého prachu je velmi efektní, prach má vysokou teplotu při explozi a veliký obsah pevných zplodin dává dlouho trvající záblesk. Omezeně se využívá také pro trhání kamene, pařezů, ledu, v pyrotechnice a vojenství.
Barva: ............................................šedě-černá
Hustota: ........................................ cca 2,0 g/cm3
Výbuchová teplota: ...................... 2400°C
Max. detonační rychlost: .............. 340m/s