Návody nejenom ke hrám

HMTD je o jednou z nejužívanějších třaskavin, používaných při výrobě amatérských pum a náloží. Je tomu tak především díky snadné vyrobě, ke které jsou zapotřebí pouze běžně dostupné ingredience (lze je zcela běžně koupit v každé lékárně či drogerii). Výroba je skutečně velmi snadná. Spočívá v reakci HMTD (hexametylen-tetraminu) s peroxidem vodíku v kyselém prostředí. HMTD se dá vyrobit s organickými, ale i s minerálními kyselinami. Poměry nejsou kritické, mezi různými návody existují dost odlišné navážky a přesto jsou výsledky většinou... no, řekněme vyhovující.

Přitom jde o velmi silnou třaskavinu, která je výkonnější výbušinou než např. třaskavá rtuť. Má také lepší iniciační schopnost. Kupříkladu Tritol detonuje již iniciací 0,08 g HMTD lisovaného tlakem 67 kg/m2, kdežto použití třaskavé rtuti vyžaduje 0,26 g. Pro kyselinu pikrovou a tetryl stačí 0,05 g peroxydu, zatímco fulminátu je potřeba 0,21-0,24 g). HMTD se přes své přednosti jako třaskavina neuplatňuje, protože není dostatečně stabilní. Ve styku s kovy podporuje korozi a dochází k urychlení jeho rozkladu. Stykem s koncentrovanou kyselinou sírovou a bromem vybuchuje. Za běžných teplot je stabilní pouze po dobu 12-24 měsíců (podle čistoty a vlhkosti), při teplotách kolem 20°C je však jeho skladovatelnost 5 i více let. Na světě v současnosti není znám jediný výrobce, který by HMTD průmyslově vyráběl.

Výroba:

Upozornění:

Následující informace jsou určeny pouze pro studijní a informativní účely. Výroba HMTD by mohla být kvalifikována jako trestný čin nedovoleného ozbrojování, případně i obecného ohrožení.

Při výrobě používejte co nejčistčí chemikálie, zvláště co se urotropinu týče. Použití technické suroviny vede ke vzniku méně stabilního produktu. Nevyrábějte větší množství než cca. 20g. Dodržujte všechna uvedená bezpečnostní pravidla. Při výrobě používejte nádoby z netečných materiálů (sklo, keramika).

Ingredience:

Peroxid vodíku (H202) 30%
Hexamethylentetramin (urotropín, hexamin)
Kyselina citrónová    - dezinfekce nebo bělící činidlo
- pevný líh
- běžně dostupná v potravinářství

Postup:

Nepotřebujeme laboratoř ani žádné jiné speciální nástroje nebo vybavení. Zcela postačí velká a malá skleněná nádoba, dřevěná tyčinka na promíchání a filtrační papír. 

Peroxid vodíku nalijeme do menší skleněné nádoby v množství 45 g.
Necháme v něm rozpustit pevný líh v množství 14 g (pro urychlení rozdrcený na prášek).
Po rozpuštění pevného lihu vsypeme do roztoku 21 g rozmělněné kyseliny citrónové.
Reakční nádobu postavíme do větší nádoby s chladnou vodou - chladíme.
Teplotu roztoku udržujeme v rozmezí 0-10°C, rozhodně by se neměla přiblížit k 20°C.

(teplota je jedním z kritérií ovlivňujících výslednou velikost krystalků HMTD. Vyšší teplota vede k tvorbě větších kristalků. Ty jsou pro bezpečnost naprosto nevyhovující. Pokud u hotového produktu vidíte pouhým okem jednotlivé krystalky, je moje rada taková: Ještě vlhký produkt vylijte do záchodu a několikrát spláchněte. Mimo jiné je zde nebezpečí v rychlé krystalizaci, která může při poškození krystalu způsobit vznik elektrického náboje, jenž vede k explozi celé dávky. Mimochodem reakční teplo lze uvedeným způsobe bez problémů odvádět, pouze pokud se pracuje v malém měřítku.)

Za stálého chlazení obsah dále mícháme 3 hodiny.
Poté ponecháme 2 hodiny v klidu za běžné pokojové teploty (přijatelné je 10-25°C), ne na slunci.
HMTD se vyloučuje ve formě bílých krystalů.
Krystalky sebereme, dáme na filtrační papír složený ve tvaru kornoutu a několikráte propláchneme čistou vodou (pokud možno měníme filtrační papír).
Po propláchnutí nám zůstanou drobounké krystalky bílé barvy.
Vysušením za pokojové teploty získáme velmi brizantní třaskavinu, kterou lze okamžitě použít.

Při skladování a manipulalci dodržujte následující pravidla:
Nikdy nevyrábějte větší množství než 20g.
Ve vlhkém stavu je HMTD mnohem méně citlivé k mechanickým podmětům.
Vyrobený (suchý) produkt uchovávejte v malých dobře oddělených sáčcích z papíru a v množství do 2-3g.
Nikdy HMTD nezavírejte do žádné lahvičky, krabičky atd.
Nenoste při manipulaci s HMTD oblečení ze syntetických vláken (statická elektřina).
HMTD je citlivý vůči teplotě - oheň nejblíže 10 m, žádné jiskření, horké předměty, nedej bože kamna atd.
Používejte HMTD jako třaskavinu a ne jako trhavinu.

Nebezpečnosti HMTD - mýty a skutečnost:

Okolo HMDT a jeho stability se mezi nejrůznějšími samozvanými experty na výbušniny vedou neutuchající diskuse. Na straně jedné má početné zastánce, na straně druhé existují i jeho zarytí odpůrci. Jedni oceňují snadnou výrobu a skvělé iniciační vlastnosti, druzí poukazují na nízkou stabilitu. Ale veskrze i ti největší odpůrci nakonec argumentují slovy, která by se dala shrnout v prohlášení:

„Já, machr jsem to vyzkoušel a mohu vám všem zodpovědně říci: nezkoušejte to!"

V čem je problém? HMTD je zkrátka silná, snadno vyrobitelná třaskavá slož s nižší trvanlivostí a velkou citlivostí. Brizancí převyšuje většinu běžně používaných třaskavin, oproti nimž je však méně stabilní a nadměrně citlivá. Z hlediska stability je na tom sice z organických peroxidů nejlíp, ovšem obecně je to bída. Mimo jiné to znamená, že se v běžných podmínkách nedá delší dobu skladovat (pokud ovšem budete vyrobenou látku odpalovat za půl dne, sotva vás bude cosi jako skladovatelnost zajímat). 

Za normálních podmínek může být HMTD (relativně) stabilní i naprosto nestabilní. Záleží to především na pečlivosti preparace, promytí, postupu, čistotě surovin apod. Těžko se to dá předem odhadnout a tudíž je to částečně hazard. Ovšem za předpokladu relativně čistých surovin, pečlivé práce a důkladného pročištění se dají rizika z větší části eliminovat.

Hlavní kámen úrazu je v tom, že se HMTD většinou vyrábí z technických surovin, podle podomácku modifikovaných postupů, moc se nečistí, vesele se skladuje v půlkilovém množství a zachází se s ním jako s trhavinou. Pak se dotyčný nemůže divit, že to vyletí. Za takových podmínek vyletí jakákoliv třaskavina, je to jen otázka času a potřebné souhry okolností. To je podle mě hlavní problém. Ne HMTD a jeho nestabilita, ale podmínky výroby a užití. Nikoho nenapadne vyrobit kilogram třaskavé rtuti a dělat z ní plastickou trhavinu. Zato u HMTD je to téměř pravidlo. Pak lehce vzniká představa naprosto nestabilní látky, na kterou se stačí jen špatně podívat a ona exploduje. Pochopitelně to tak není a ve většině případů jde o naprostou pitomost člověka, který to hrubě podcenil. Kdyby se tak kdokoliv choval k jiným třaskavinám, dopadl by pravděpodobně mnohem hůř.

HMTD je zkrátka vcelku dobrou alternativou k ostatním třaskavinám v případě, že je vzniklý produkt mikrokrystalický a manipulujeme s ním pouze v malém množství. Tyto látky jsou úděsně citlivé a hlavně velice silné - 1g třaskaviny a prsty jsou spolehlivě v trapu. Z toho tedy vyplývá, že to "omylem" prostě bouchnout nesmí. Hlavní je manipulovat s množstvím řádově zlomků gramu. Jakmile se dostaneme na 10 nebo dokonce 100g, je zle. Jenže právě tohle množství a větší tvoří základ trhacích prací a munice. S HMTD prostě pracovat lze, ale jen v malém. Není problém vyrobit najednou kilogramové množství. Jistě by se našel i způsob jakési stabilizace. Je to ale jednoznačně cesta do pekla. Každý, kdo tohle dělá, by si nejdříve měl představit následky možného výbuchu. Vzhledem k citlivosti je v takovém případě dokonce velmi pravděpodobné, že k němu dojde. HMTD zkrátka není ani zdaleka tak nebezpečný, jak se často píše. Je to prostě "jen" silná třaskavina. A podle toho se s ní musí také zacházet. 

Vlastnosti a použití:

Hexamethylentriperoxodiamin, zkráceně (HMTD) je bílá jemně krystalická látka nerozpustná ve vodě a ethanolu. Svými vlastnostmi se řadí mezi iniciační třaskaviny, jeho brisance převyšuje většinu známých iniciátorů. Na volném prostranství (v množství do 2g) po přiblížení plamene prudce hoří. Ve větším množství (nebo za zvýšeného tlaku) přechází hoření okamžitě v silnou explozi. Poprvé byl vyroben roku 1885. Důvodem neužívání této třaskaviny v současné době je především její nízká chemická stabilita. Ačkoliv má ze všech organických peroxidů nejvyšší stabilitu a nejnižší citlivost, nemůže se srovnávat s běžně užívanými třaskavinami. Na světě v současnosti není znám jediný výrobce, který by průmyslově vyráběl organické peroxidy k přípravě rozbušek. Malá množství se vyrábějí ve zkušebních ústavech pro testy citlivosti výbušných směsí a zejména ke studiu zneužívaných látek pro teroristické útoky. 

Hexamethylentriperoxydiamin je prakticky nerozpustný ve vodě i ve většině organických rozpouštědel. Tepelná stabilita je však malá - při 75°C se za 24 hodin rozloží 1,40%, při 100°C celých 68,12%. Nasypaný na kovovou desku, zahřátou na 200 °C vybuchuje okamžitě; při teplotě 149 °C vybuchuje po 3 vteřinách. Při delším skladování za běžné teploty se objevuje zápach po methylaminu, signalizující rozklad peroxidu. Dlouhodobě uchovávat HMTD, ve "větším množství" se proto doporučuje v plastové nádobě, zalitý čistým ethanolem (vrstva ethanolu nad peroxidem nejméně 5cm). Uchovaný tímto způsobem má sníženou citlivost k nárazu a plameni, před použitím jej stačí nechat volně vysušit. Stabilita je vyhovující po dobu 12-24 měsíců (podle čistoty a vlhkosti). Ve styku s kovy podporuje korozi a dochází k urychlení jeho rozkladu. Stykem s koncentrovanou kyselinou sírovou a bromem vybuchuje.

Barva: ...................................................................... bílá
Násypná hustota: .................................................... 0,88 g/cm3
Výbuchová teplota:................................................. 2370°C
Detonační rychlost(0,88g/cm3):............................. 4510m/s 
Detonační rychlost(1,10g/cm3):............................. 5100m/s 
Citlivost k úderu (2kg): ........................................... 3-4cm